Z Čech do Německa a zpět 10. 1. 2010
Nedělní skibus byl jako vždy prázdnější. Já spěchal na Bouřňák za šéfem horské služby. Včerejší řádění čtyřkolkářů již skůtry vyhladily. Sníh se trošku bořil,
ale bruslit se dalo. Na pláni u větrníků přibylo pár čísel sněhu, šutry tam ale nepřestávají ohrožovat skluznice.
Od Bystřické boudy jsem pokračoval s Pepou Neumannem. Bouřňácká rolba včera poprvé upravila okruhy, ale den na to jim je až ke křižovatce Vápenice poničilo několik
mysliveckých teréňáků a dupání bot zelených mužíčků.
My v pašerácké zatáčce opustili Čechy a vydali se zkontrolovat stopy v Německu, kde již bylo téměř vše vzorně urolbované. A co je potěšující, i cesty, které loni byly
projížděny pouze pro klasiky, např. od Zaunhausu směr biatlonový stadion, nebo Skiwanderweg Wolfshügel směrem na Schönfeld, jsou letos upraveny i pro skate. Jenom
ve sjezdu od moldavského hraničního přechodu zůstává dvoustopá tradice zachována a výšlap do kopce dává rukám bruslaře zabrat.
Potřeboval jsem se zastavit na chatě Moldávka. Objel jsem to po paralelních bruslařských cestách podél zrušené železniční trati (byly dost rozdupané, popř. se na nich
rolba min. dva dny neukázala). Od pěšího hraničního přechodu obědoví turisté vyjeli stopu až k začátku vesnice, dál byl nesjízdný asfalt.
Dál jsem chtěl na Dlouhou Louku. Zkusil jsem drsnou hančovačku do kopce přes Oldříšskou pláň. Sníh se sice moc nebořil, ale na klasičkách bych se nadřel míň. Silnice
od Flájí už byla pro skate ideální. Čerstvě (asi dnes ráno) vyrolbováno s vrstvou čerstvého prašanu, na kterém to odsýpalo, dokud mi síly stačily. No, ke konci už nestačily,
musel jsem si párkrát odfrknout. Po večeři na Dlouhé Louce jsem za tmy sjel až domů. Bez problémů i bez čelovky (rudá záře nad Litvínovem mi ji nahradila). Šutrů jsem potkal
jen minimum, možná to byly tmavé listy.
Pro úplnost ještě pár fotek z perfektně upravených stop v Německu:
 |
 |
 |
